Našli nás na zahradě, na dvorku sevřeném frekventovanou silnící a kolejemi. Nečekalo by nás tam pravděpodobně nic dobrého. Když se v rámci kastrační akce ukázalo, že jsme tuze mazliví, nechali nás už v teple doufajíc, že najdeme domov. Jsme odparazitovaní, kastrovaní, čeká nás vakcinace. Ale domů můžeme i bez ní, když si nás maminko, zaočkuješ sama. Jsme nerozdělitelní. Ať se hnu, kam se hnu, všude mě doprovází mé druhé já, můj stín, moje všechno - Medík. Medánek je opravdu tuliveček a já jsem tak trochu jako jeho táta. Omývám ho a on do mě ducá, stáčí hlavičku, přede a usíná. Jsme pořád spolu. Jako slepení neviditelným lepidýlkem. Maminko, tatínku, přijeď si pro nás oba. Hodíme se na domeček nebo do bytu se sítí na balkoně. Bez sluníčka, nejlépe procházky po zahrádce být nechceme. Milujeme cítit trávu pod tlapkama a večer usínat v pelíšku nebo peřinách.Jsme oba extra tuliví a důvěřiví kocourci. Tlačíme se do ruky a děláme osmičky kolem nohou. Kočička, kocourek nevadí.