Ikona Ježíše Krista Pantokratora (řecky ) znamená vládce všeho, všemohoucí, a v křesťanském umění znamená určitý typ zobrazení Ježíše Krista. Slovo je patrně odvozeno od císařského titulu a objevuje se v řeckém překladu Bible Septuagintě jako ekvivalent hebrejského Jahve sebaot. V Novém zákoně se objevuje jednou v Pavlově listě Korintským (2Kor 6, 18 (Kral, ČEP)) a devětkrát v knize Zjevení, vždy ve spojení s Bohem Otcem. Ve 4. století se titul jako výklad Mt 28, 18 (Kral, ČEP) přenesl na Krista, zejména ve východní teologii. Dnes se slovem Pantokrator obvykle označuje jistý ikonografický typ zobrazení Krista, častý v Byzanci, Kristus je zde zobrazen často na zlatém pozadí jako vládce, který se dívá přímo na diváka, pravou rukou žehná a v levé drží otevřenou knihu evangelia. Na Západě se objevuje zhruba od 6. do 12. století a pak znovu až v historizujících stavbách 19. století. Obrázek má rozměry 30x21 cm a pochází z Liturgického apoštolátu.
W2310
Z
520